Oblast zkoumání ručního písma ve znaleckých oborech písmoznalectví a kriminalistika je českou paralelou disciplíny nazývané ve světě anglicky „forensic handwriting examination“ (překl. forenzní zkoumání ručního písma) a německy „gerichtliche Schriftvergleichung“ (překl. soudní porovnávání písma).

Jde o souhrn postupů vedoucí k identifikaci osob podle jejich ručního písma. Identifikace je založena na předpokladu jedinečných modifikací v písmu každé osoby a na teorii dynamických stereotypů, které ovládají pohyb při psaní a dovolují po zdokonalení vykonávat velmi složité pohybové úlohy rychle a efektivně. Dynamický stereotyp je řetězec podmíněných reflexů, které není možné si od cizí osoby osvojit. To umožňuje odlišit pravé objekty od padělaných.

Ke zkoumání jsou využívány zejména kvalitativní metody, protože individualita rukopisu každého člověka zatím nedovoluje většinu pozorovaných znaků hodnotit kvantitativně.

Ke zkoumání jsou znalci předkládány sporné objekty (podpisy nebo písmo, jejichž pisatel není znám) a srovnávací materiál konkrétního známého pisatele. Zpravidla jsou zkoumány originály, ale v tam, kde originály k dispozici nejsou, lze s příslušným omezením zkoumat i kopie.

Blíže se věcné příslušnosti, objektům, cílům, metodám a prostředkům zkoumání věnuje příslušný Standard.

Z dlouhodobých statistik vyplývá, že přibližně v polovině případů lze dospět ke kategorickému závěru zkoumání, což je na stupnici používaných závěrů ten nejpřesnější. Vedle zhruba desetiny zcela nerozhodných případů se při koncipování závěru zbývajících zkoumání využívají stupně pravděpodobnosti. Ty vyjadřují míru přesnosti kladných (zkoumaný objekt je pravý) a záporných (zkoumaný objekt není pravý) závěrů. Standard pro stanovování závěrů zkoumání definuje tři stupně pravděpodobnosti (nízká, střední, vysoká). Používané závěry nejsou vyjadřovány v procentech, protože k jejich stanovení nejsou využívány matematické postupy.

Stanovování závěrů zkoumání se blíže věnuje příslušný Standard.